5. Šelmy lesa

V půlce měsíce kdy husy snášejí vejce, bývá ještě chladno. Dnes tomu nebylo jinak. Přesto jsme bez váhání vyrazili na stopu. Šelmy jsou fascinující tvorové. Po celé dva měsíce jež jsme jim věnovali, byla pozornost dětí skutečně bdělá. Soužití jezevců s liškami, hierarchie vlčí smečky, elegantní ostražitost rysa, neskutečná rychlost běžícího medvěda, to vše jsou fascinující projevy bytostí, které v přírodě zahlédneme jen zřídka. O to větší pozornost poutají, o to magičtěji nás přitahují.

Stopa se dnes vinula dubovým lesem mezi vyleženými pelechy srn, jako by jí do namrzlé půdy otiskl sám rys ostrovid. Jako první se po ní vydala Bílá pírka. Obvyklých deset prémií nabídlo otázky, které důkladně prověřily znalosti mladých stopařů. Bílá pírka si vedla lépe a vybudovala si mírný náskok. V doplňkové soutěži určování stop se dá hodně získat, ale i ztratit. Náhodný los vybere zástupce z každé tlupy, oproti prvním stopovačkám kdy je určování stop dílem celé tlupy, tak musí znát stopy každý ze stopařů. Učíme se a postupně získáváme jistotu. Dnes byla v určování stop lepší Bílá pírka a rozdíl ve skóre tak narostl na nedosažitelných osm bodů. Dovednostní soutěž ve hře s obručí by už byla pouze formalitou a tak jsme získaný čas po dohodě věnovali volnější zpáteční procházce lesem. Pero z mladé káně lesní zaslouženě patří na hůl Bílých pírek. Gratuluji! Segment šelem je uzavřen a všichni už se těší na dravce. Letecký provoz nad našimi hlavami slibuje jako každý rok velmi zajímavá pozorování.