Operace Pueblo

Někteří z rodičů či prarodičů našli pod stromečkem ručně malovanou misku od nejmenších členů rodiny. V utajení, s láskou a velikou pečlivostí ji děti vyráběly od půlky listopadu, často za velmi dramatických podmínek. V duchu známé pravdy, že pod svícnem je tma, probíhala výroba naprosto otevřeně, ale pokud děti dokázaly udržet jazyk za zuby, rodiče do poslední chvíle netušili, že se jedná o dárek pod stromeček. K přetěžkému úkolu mlčenlivosti se zároveň připojil i náročný úkol zařídit si čas na výrobu. Některé děti jednoduše požádaly rodiče, že chtějí zůstat ve školní družině déle, jiné pracovaly intenzivněji, některé ale měly tak nabytý program (kroužky), nebo byly nemocné, že už dopředu věděly, že vyrobit misku nestihnou. Přesto dokázaly "držet basu", aby nezkazily překvapení druhým. To se cení. Ze stejného důvodu jsem ani já nezasahoval a nežádal rodiče o čas na keramiku. Děti, které nestihly misky vyrobit, si je dodělají v lednu a pokud je poté někomu darují, radost nebude o nic menší. Nám šlo ale v tomto experimentu o něco jiného. Šlo o výuku měkkých dovedností. V moderní době si lidé až příliš snadno zvykají, že na vše není čas a automaticky komponují do svého života stres. Čas je ale komodita se kterou se dá pracovat. Vytvoření priorit, umění přizpůsobit se, zvládnout komunikaci, vyčlenit si čas na to co chci a vypustit nepodstatné detaily, považuji za velmi důležité dovednosti v dnešním světě. Pro děti, při jejich nabytém programu, je to obzvlášť těžké, ale pokud naleznou způsob, jak komunikovat s okolím, aby si mohly čas alespoň částečně koordinovat samy, je to první krok. Některé jen otestovaly prostor, aby zjistily, jak je to obtížné. Nevadí, poznat limity je základ. Pozorně jsem vnímal, jak děti vzájemně komunikovaly, jak komunikovaly se mnou a některé i referovaly o komunikaci v rodině, jaké volily strategie, aby projekt zvládly. Protože technologie výroby je o dvojím výpalu v elektrické peci, časové rozvržení bylo zásadní. Bohužel výrazně do výsledku zasáhly nemoci. Kdo ztratil týden, už měl obtížnou pozici. Polovičce dětí se povedlo dokončit projekt včas. Druhá půlka získala cenné zkušenosti. Doufám, že jsem tímto experimentem nenatropil rodičům více starostí, než bylo třeba. Pokud ano, přijměte moji omluvu, ale pevně věřím, že pozitiva převážila. Souběžně s dětmi probíhal stejný projekt v Domě domácí péče v Milešově, kam jako zástupce spolku Wampum z.s. pravidelně dojíždím s některými segmenty rukodělné činnosti programu Cesta Velké Matky. Senioři jsou stejně hraví jako děti a byli potěšeni, že mohou vyrábět stejné misky. Drželi dětem na dálku palce a sami pracovali na miskách tak, aby je zvládli vyrobit do Vánoc. Výsledkem byly krásné výrobky, spousta legrace při výrobě a hezká vánoční atmosféra na závěr.