Táboření na potoce Modrého raka

Po nuceném odkladu, kdy Hromový pták přiletěl s takovou silou, že nebylo slyšet bubny, přišel kýžený okamžik a my se vydali tábořit. Aby nebylo všem komplikacím konec, naše tábořiště obsadili skauti z Tábora a tak nám nezbylo, než si najít jiné místo. Našli jsme jej kousek proti proudu potoka Modrého raka a utábořili se tedy jen nedaleko naší oblíbené Mátové louky. Táboření probíhalo v tradičním duchu. Po rychlém zabydlení jsme postavili přístřešek, abychom byli chráněni před spalujícím slunečním žárem. Zde jsme také vybudovali venkovní ohniště, došli na dřevo a rozdělali oheň. K obědu jsme si totiž uvařili kukuřici a dali také do velkého hliněného hrnce maso na vývar. Kluci pak obhlédli okolí a důkladně prozkoumali potok. Našli Modrého raka a vybudovali kamennou hráz na malou tůňku. První den byl zakončený večerním obřadem založení tajného spolku ve wigwamu.  

Druhý den jsme po vydatné snídani vyrazili na výpravu. Na ní probíhala tradiční lukostřelba na pařízky, jako vždy velmi dramatická. Po návratu jsme nakrájeli zeleninu a dovařili vývar. Oběd vařený ve velkém hliněném hrnci chutnal všem. Někteří si místo poledního klidu užívali chladnou vodu potoka, nebo hráli lakros. V podvečer vedro trochu povolilo a tak procházka po okolí přišla vhod. Večer přišly na řadu bubny. Venkovní oheň a jemný chlad noci byl příjemnou změnou na závěr horkého dne. Zazpívali jsme pár šlágrů, kluci si procvičili bubnování a vyzkoušeli chřestidla.

Následující den jsme si zopakovali sladkou snídani v podobě placek a domácí marmelády a chvíli po ní vyrazili na loveckou stezku. Tentokrát jsme došli až na Zvěřinec, nedalekou zříceninu malé tvrze. Cestou opět probíhala soutěž v lukostřelbě a zase to bylo napínavé. Byl to poslední den našeho krátkého táboření. Užili jsme si ho. Venku jsme tu všichni jeden pro druhého, to je na tábořeních nejhezčí. Dobrá tlupa se vždy ráda znovu sejde, a tak se už všichni těšíme na další táboření.