Wacipi- taneční slavnost

Třetího sobotního rána v měsíci, kdy vodní ptáci kladou vejce, jsem se vydal na cestu na taneční slavnost do východních Čech, na ranč jménem Splněný sen. A je to jméno příhodné, v mých snech je taneční slavnost vždy přítomná. Často vzpomínám na venkovní taneční slavnosti na Hamiltonech v dobách, kdy ještě světu nevládly moderní technologie a pozvánky se předávaly formou dopisů, nebo ústně při osobních setkáních. I tak se lidí vždy sešlo dost, protože zatančit si v kruhu přátel, to je vždy něco... Tyto zážitky se mi vybavovaly i při halových pow wow a jsem moc rád, že se právě tento víkend znovuzrodily při prvním venkovním wacipi. Jel jsem také oplatit návštěvu všem, kteří podpořili naši nedávnou malou taneční akci Den orla a vyjádřili tak podporu našemu programu. Není náhodou, že mezi nimi je i čerstvý náčelník Indian Corralu - Sapazi, se svojí kapelou Detvan, který nás podporuje dlouhodobě a dle mého skromného úsudku, uspořádáním taneční slavnosti nemohl ve své pozici náčelníka začít lépe.

Moje cesty autem vždy doprovází Duch orla. Když jsem v brzkých ranních hodinách opustil známé končiny malebného středního Povltaví, zakroužil jsem dvakrát kolem Vlašimi, kde jsem minul správnou odbočku, ale pak se již neomylně vydal za Sluncem. Takřka po dvou hodinách jsem se přiblížil k místu konání akce, kde jsem si opět dvakrát zakroužil, tentokrát kolem Nasavrk. Pak už jsem setrvačností doplachtil na ranč. Duch orla nespěchá, ale vždy mě dovede k cíli. Opět jsem se tak setkal s přáteli, které považuji za svoji rodinu a které vždy rád vidím. Byl jsem potěšen, že dorazili i staří přátelé, kteří už se na tábořeních objevují zřídka a příležitostí k setkání s nimi je tak stále méně.

Samotná taneční akce byla plná radosti. Přispěla k ní i veřejnost, která se zapojila a zpestřila tak taneční arénu. Obě kapely pokryly široký repertoár písní, tance se střídaly jeden za druhým, oba moderátoři komentovali slavnost informacemi pro veřejnost, takže produkce byla plynulá a přehledná. Vystoupení dívčí kapely s ručními bubny patřilo k ozdobám slavnosti. Kruhové tance zapojily takřka všechny a nálada byla plná pospolitosti a přátelství, tak jak to má být. Bohužel Duch orla zavolal a já se musel rozloučit a vrátit domů. Taneční slavnost ještě pokračovala a tak je můj report neúplný. Nicméně duchem jsem zůstal s přáteli, opět si zakroužil kolem Nasavrk a zamířil k domovu. 

Chtěl bych na závěr poděkovat všem, kdo se podíleli na organizaci taneční slavnosti, všem, kdo si přišli zatančit, setkat se s přáteli či navázat nová přátelství. Tato setkání více než cokoliv jiného vyjadřují ducha pospolitosti lidí, které je dnes neméně potřeba, než kdykoliv předtím. Jsme tu jeden pro druhého, ve vzájemné podpoře jako jedna rodina. Dovolte mi rozloučit se textem písně národa Cree - Modlitby za Dar života , kterou s dětmi často zpíváme:

                                                                                                                                                                                                                                          Pasikoh penimihitotan!                                                                                                                                        Nanaskomon oma ehmekoyah.                                                                                                                         Tatapwe nanaskamon oma                                                                                                                                pimatisiwin.

                                                          Vstaň a přijď tančit...                                                                                                                                                                  Jsme vděční za tento zvláštní dar.                                                                                                                      Ano, jsme velmi vděční za dar života.